Tmy se nebojíme!
Dnešní ráno nevypadalo, co se počasí týče, moc nadějně. My už ale víme, že na Halabala se nelze spolehnout na nic. No a už vůbec ne na počasí. Dopoledne jsme někteří vyrazili na nákup zásob do blízké intergalaktické vesnice. Ostatní si užívali her na hřišti, v lese, nebo vyráběli spoustu krásných věcí v jídelně. Po skvělém obídku a odpočinku jsme si dali sraz na naše nástupním place.
Helíbelí se procházel kousek od nás a potichu si mumlal své plány k únosu Tamivzaly. Bohužel došlo i k činům. Tamivzala nám přišla říci o tom, jak její otec odváží se svými otrokáři otroky na místa, kde se stanou kopači černých děr a zametači hvězdného prachu. Podivná postava najednou přiběhla mezi nás a Tamivzalu odnesla. Tohle jsme nemohli nechat bez povšimnutí a rozhodli jsme se ji zachránit. V lese jsme soupeřili s místními otrokáři, osvobozovali každého, koho jsme jen mohli a nakonec se nám podařilo osvobodit i samotnou Tamivzalu. Náš souboj s Helímbelím se blíží.
Večer nás pokropil opravdu silný déšť a tak jsme se po večeři rozhodli společně usednout a ulehnout v naší jídelně a pustit si film. Po něm jsme se již viděli v našich postelích, ale zdání občas klame. Bojan nás povolal do boje. Naši starší se pomocí svých galaktických korábů snažili posbírat hvězdný prach a ti nejmladší z nás dostali opravdu důležitý úkol. Najít Tamivzalu v lese a pomoci ji posbírat její kouzelné korále. Povedlo se a byli po zásluze odměněni.
Teď už je skoro půlnoc a my se postupně vracíme z posledního zážitku dnešního dne. Každého z nás čekala stezka odvahy, která nás měla připravit na poslední boje s našimi Přeživníky. Držte nám pěsti a myslete na nás.